Zapomenuté klíče

21.02.2016 07:51

Přeji krásný den.

Už několik dní mi v hlavě běhá můj nevšední zážitek. Tedy on tak nevšední není, protože se mi podobné dějí celkem často.
Tento však předčil ostatní.

V září jsem odjížděla na mezinárodní setkání Tupperware do Bratislavy. Bylo to na 3 dny a celkem daleko, tak jsem se rozhodla jet vlakem. Super nápad a realizace ještě lepší. Doma zůstalo moje autíčko, které si zamluvila dcerka (nedávno dodělala řidičák, tak se chtěla před ostatními vytáhnout, jak jí to jde).

Domluvily jsme si, že ráno pojedu na nádraží autem, zaparkuji na předem domluveném místě a doklady a klíčky odnesu do kanceláře, kterou máme nedaleko nádraží. Vše jsem udělala, kolegyně mi na nádraží hlídala kufr, abych nemusela vše táhnout s sebou.

Doběhla jsem do kanceláře, v kanceláři byla moje mamka, prohodila jsem s ní pár slov a na předem domluvené místo položila doklady a klíčky. Ještě jsem vše urovnala, do tašky vložila klíčky od kanceláře, zacvakla dveře a s klidným svědomím odběhla na nádraží.

Vlak jel na čas, žádné zpoždění. Sedíme v klidu v kupé a povídáme. Za cca 20 minut telefon, dcerka. Říkám si, "dostanu pochvalu, jak jsem to krásně zvládla". Omyl - na druhém konci drátu se ozvalo - mamííííí a kde mám klíče od auta. A já s klidem říkám no přeci v šuplíku v kanceláři. A dcerka - jestli myslíš ty klíče od dveří kanceláře tak ty tu jsou, ale od auta ne.


Umíte si představit ten pocit, už při tom tónu jsem začala hrabat v tašce (proč je tak velká?) a tu na mě vykoukly moje klíčky od auta. To jsem si vyslechla, já už měla naplánovaných spoustu aktivit a teď nic. Položila jsem telefon s tím, že to "nějak" zařídím. Ztuhlý obličej, odkrvený mozek a přemýšlení, kde se stala chyba. To mi trvalo tak 2 minuty - celkem krátký čas.

V hlavě mi začalo šrotovat, co s tím. Já jsem na cestě na Slovensko, přijedu za 3 dny a dcerka potřebuje auto večer v 18 hodin - a bylo 14 hodin. Vzpomněla jsem si, že je manžel na služební cestě, jenže já měla vygumováno kde. No nic, zvedla jsem telefon a volala.

Manžel mi říká, už se vracím, auto mám u známých a budu tam asi kolem 14:30. Hádejte kde? No v Praze a nedaleko nádraží. Upřesnili jsme si, že je pro nás lepší nádraží Holešovice a musí tam být v 15:10 hodin, to vlak přijede a v 15:12 zase odjíždí. Popsala jsem mu, ve kterém vagonu jsem a bylo 15:10, vjíždíme na nádraží. Chvilka napětí, vlak zastavuje, já vybíhám (tedy udělám krok z vlaku, dva kroky vlevo) manžel přebírá klíče, dostává pusu a radu, ať Klárka jezdí opatrně. Otáčím se, lezu do vlaku a vlak jede dál.

Volám dcerce, že je vše zařízené - ta celá šťastná peče tatínkovi dobrotu. Tatínek přijíždí domů a hurááá můžeme jezdit.

Jenže to není vše, druhý den chce jet dcerka do školy autem. Rozhodnutí, ne pojedu vlakem - dobrá volba. Odpoledne prý auto využije lépe, sedne do auta a auto nic. Olej ubyl a auto nejede. Zklamání, ale naštěstí existují náhradní řešení. Dcerka je hodně vynalézavá a vše klapne jak má.

Nohy, Okno, Auto, Polní Cesta, Relaxovat
Pro mě však informace na Slovensko, mami auto nejede. Co budu dělat? Naštěstí po dolití oleje a odstátí jeden den jsem při příjezdu auto nastartovala a jezdí. Samozřejmě, že bylo i v servisu a vše ok.

Tedy moje rada, nebo spíš zkušenost, i když se zdá, že je vše ztraceno - není.
Těším se na Vás na našich přednáškách, kde se dozvíte více, jak z nevýhody udělat výhody.

Přeju krásný den
Simča Vrabcová

Zpět

Kontakt

Simona VRABCOVÁ

777 096 100

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode